Červenec 2008

Exmoorský pony

31. července 2008 v 19:48 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Výskyt a historie:
Tento koník je považován za nejstarší britské plemeno a za potomka proslulých keltských koní, kteří v době římské nadvlády tahali válečné vozy. Nekteří odborníci ho dokonce považují za nejčistšího potomka tarpana. Proti ostatním plemenům koní má jednu zvláštnost - sedmou stoličku. Exmoor žil po staletí izolovaně ve stelnojmené oblasti na poloostrově Cornwall v jihozápadní Anglii. V této pahorkatině přežívá i tuhé zimy s množstvím sněhu. Exmoorská blata jsou národním parkem a exmoorský pony se tam chová čistokrevně. V 19. století se toto plemeno "zlepšovalo" španělskou krví, ale stopy tohoto vlivu již vymizely.
Popis:
Je to nevysoký v kohoutku 115 až 125 cm vysoký pony hnědé nebo plavé barvy s typickou moučnou hubou, tj. malé světlé, skoro bílé chřípí a brada, nozdry jsou naopak tmavé. Někdy se světlá barva objevuje i na břiše a na vnitřní straně stehen. Koník má hezkou hlavu s vystupujícíma "žabíma" očima a s krátkými, tlustými boltci. Krk je krátký a silný, hrudník hluboký, hřbet bedra a záď mohutné a oblé. Suché nohy jsou čisté, holeně krátké, kopyta pěkná a tvrdá. Nosní dutiny má prodloužené, hřívu a ohon bohaté a chody výborné. Je to dobrý skokan. Čistokrevný exmoorský pony žije volně na blatech, jen jednou ročně se koně schánějí ke značkování a kontrole. Hříbata se označují výžehem ve tvaru hvězdy a číslem. Poníci chovaní mimo národní park se osvědčují jako jezdečtí koně pro děti. Jsou velmi inteligentní. V chovu se ovšem jejich původní ráz stírá a je nutno ho stále osvěžovat originálními poníky, aby si uchovali nepromokavou srst a další znaky.

4.hlasování

31. července 2008 v 19:26 | Mikalk@→Webmaster |  VGS
Poslední kolo.Proto si opravdu pečlivě pormyslete, kdo se vám líbí nejvíce:
1.Den!s.k@
→14 let
→Co si myslí o své grafice?: "No, nic moc, ale snad se někam dostanu :o)"
blog:click
→Tričko:
2.Inka
→15 let
→ Co si myslí o své grafice: "je taková má svojská někdy se mi zdaří někdy né :B"
→blog:click
→Tričko:
Anketa:

Jak to bude až to přijde?

31. července 2008 v 13:18 | Mikalk@→Webmaster |  Aktuality
No tak asi víte, že v sobotu jedu na dovolenou!Takže tady nebudu.No a tam na tý chatě žádnej internet není, což jsem ráda a tak sem nebudu přidávat články.No pokusím se jich co nejvíce přednastavit a vy pište komentáře!!
VGS:"tak co?Mí poslední 2 soutěžící?Stihnete my Váš výtvor poslat do zítřka?Doufám, že jo!!:)
Pápá...jdu na koupálko :)

IV. úkol

31. července 2008 v 8:03 | Mikalk@→Webmaster |  VGS
Dalším úkolem je...
VYROBTE TRIČKO-je to jen na Vás jestli bude se zvíčaty či s nějakými hvězdami.Může být i se smajlíkama prostě co chcete.Tady je předloha
Tohle kolo bude trvat až do10. nebo 11. srpna, protože jedu na dovču.A je to taky poslední kolo, tak aby se rozhodla správně Takže ty výtvotry mi posílejte do zítřka, jinmak to nezačne:( Snad ti stihnete(((

Hlasujte

30. července 2008 v 9:09 | Mikalk@→Webmaster |  Diary
Prosím hlasujte o fotku měsíce červenec, protože májí 3 fotky stejně hlasů, tak aby se to nějak vyrovnalo :)

↓ZDE


3. hlasování-STOP

30. července 2008 v 8:59 | Mikalk@→Webmaster |  VGS
No tak je tu konec 3. hlasování!A už bude pouze jedno, kde se rozhodne o vítězi!Anketa mluví za vše:
Takže vypadává Miss Katrin :(
Udělám Ti diplom a prosím napiš mi třeba na můj email (misarysanova@seznma.cz) nebo na ICQ tvoji adresu, abych Ti mohla zaslat cenu!

29.7.

29. července 2008 v 9:09 | Mikalk@→Webmaster |  Aktuality
Tak jsem doma.
Pročela jsem si komentáře a chci Vám na některé odpovědět!¨
1. VGS→
→ ten na třetím místě také neco vyhraje!!!!!Nějakou kravinku!
→ další kolo bude zítra
No jestli se chcete ještě na něco zeptat, tak se zeptejte v komentářích, protože já sem všechny ty otázky zapomněla! :)
Dneska nevím jesli budu ještě něco přidávát.Se mi už nějak nechce!

Merénský kůň

25. července 2008 v 20:00 | Mikalk@→Webmaster
Původ a historie:
Tento portugalský kůň je poněkud záhadný. Nepochybně je spřízněn s andalusanem, ale základem chovu byl patrně garrano nebo jiný domácí typ koně. Zevnějšek i chody nakonec výrazně ovlivnilo přikřížení araba. V Portugalsku se chová řadu století a osvědčil se jako velmi ochotný, čilý a inteligentní kůň.
Popis:
V kohoutku měří 153-163 cm a má nápadně dlouhé nohy. Ramenní kost a lopatka jsou velmi strmé, ale tuto anatomickou vadu vyvažují svalnaté,dobře utvářené plece. Hlava je malá, jemná s rovným profilem, malýma ušima a živým výrazem. Čelisti jsou jemné. Vysoko nasazený krk je silný a kratší než u andalusana. Hruď je mělčí, což zesiluje dojem "nohatosti" koně. Hřbet je krátký, bedra silná, záď poněkud skloněná, ale mohutná. Hříva a ohon jsou bohaté a zvlněné, ocas je nízko nasazený. Nohy jsou hladké a suché, chody jsou méně okázalé než u španělských koní, ale vydatné a přesné. Jsou to koně obratní, pohybliví, neobyčejně učenliví, pracovití a ochotní. Cvičí se pro býčí zápasy. Chovají se často v barvě bílé, ale povoleny jsou i jiné barvy, jen strakáči ne. Ani bílé znaky nejsou žádoucí. Lusitano je univerzální jezdecký kůň. I dnes ještě slouží rejoneadorům (portugalským zápasníkům s býky) v aréně. Hodí se však pro vysokou školu, drezuru, osvědčuje se i v zápřeži. Klisny po lusitánském hřebci Rudolfovi se podílely na vzniku starokladrubského bělouše, jednoho z nejreprezentačnějších karosiérů renesanční a barokní Evropy. Pro zápasy s býky prodělávají koně velmi důkladný výcvik, který si nezadá s vojenským drilem.
Lusitano

Knabstrupský kůň

25. července 2008 v 19:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Původ a historie:
Zajímavě skvrnitý dánský kůň, pojmenovaný podle velkostatku, kde vznikl, není příliš starobylý. Za napoleonských válek, tedy na počátku minulého století, koupil dánský řezník Flaebe od španělského důstojníka klisnu, které se začalo říkat Flaebehoppen. Řezník ji prodal soudci Lunnovi a ten ji dal nakrýt frederiksborským hřebcem. Potomci byli drobnější než frederiksborgové, ale uchovali si nápadné skvrnité zbarvení po matce, běžné u španělských koní až do 19. století. Původní knabstrup byl tygr, bělouš s nepravidelnými, nejčastěji hnědými skvrnami. Po španělské matce zdědil ještě klabonos, mohutný kratší krk, strmější lopatku a mocnou svalnatou záď. Byl to kůň výkonný, ale neúhledný, a tak byl dále šlechtěn. Dnešní typ se postavou i zbarvením podobá spíš appaloose.
Knabsktrupský kůň na pastvě
Popis:
V kohoutku měří kolem 155 cm a má mnohem jemnější hlavu s rovným profilem, čímž se liší od původního typu. Výrazné oko má podobně jako u appaloosy dobře viditelné bělmo. Kohoutek je výrazný (to jeho předek neměl), hřbet svalnatý a silný. Krk je delší, štíhlý, hříva a ohon jsou velmi řídké, záď zaoblená, mocná, zadní nohy silné, s výraznými hlezny. Kopyta jsou dost plochá, rohovina často pruhovaná. Skvrnění má zasahovat až ke kopytu a má být co nejvýraznější. Většinou už nebývá čisté, srst je obvykle smíšená. Knabstrup má výbornou povahu, zakladatelka plemene proslula učenlivostí a ovladatelností. Původně to byl kůň vysloveně pracovní. Moderní typ si zachoval učenlivost i ochotu k práci, ale používá se jako jezdecký kůň a také pro cirkusovou drezúru.
Knabstrup - hlava

Kathiawari

25. července 2008 v 18:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Původ a historie:
Originální indické plemeno nese jméno svého domova, poloostrova Káthiávár ve státě Gudžarát na severozápadě Indie. Jeho předky byli místní malí, velmi skromní koníci, zušlechtění krví arabů. Ti se do Indie dostávali zejména při ztroskotání arabských lodí přepravujících koně na východní trhy. Nebyli to přirozeně plnokrevníci z význačných chovů, ale i tak dodali původně malým, jen 130 cm vysokým, nevzhledným místním koním ušlechtilejší vzhled a kvalitnější chody, aniž by došlo ke ztrátě původní tvrdosti.
Popis:
Kathiawarský pony nese tento název vlastně neprávem, protože bývá vysoký 140 - 150 cm, někdy i více. Jeho nejnápadnějším znakem je utváření ušních boltců. Jsou poměrně dlouhé, neobyčejně pohyblivé, jejich špičky jsou stočeny dovnitř a nad temenem se dotýkají. Hlava je delší než u araba, profil je obyčejně rovný, ale čelo široké a velké oči vystouplé. Trup je poměrně dlouhý, nohy dosti vysoké, suché, zadní mívají šavlovitý postoj. Malá kopyta jsou velmi pevná, obejdou se bez podkov. Zbarvení je velmi rozmanité, běžní jsou hnědáci, ryzáci i vraníci, ale mohou být i strakáči, bělouši nebo krémoví. Povaha je nevyrovnaná, někteří koně jsou příliš temperamentní a lekaví. Všichni však vynikají odolností a vytrvalostí a jsou skromní jako koza. Kathiawari sloužil původně jako všestranný, především jízdní kůň a rozšířil se po celé Indii. V poslední době se těší velké pozornosti jako cenné domácí plemeno. Slouží k reprezentaci v indické armádě a při různých slavnostech, kdy v malebných ozdobách vypadají zajímavě.
Kathiawarští ponyové mají zvláštně utvářené boltce

Lusitano

25. července 2008 v 17:00 | Mikalk@→Webmaster
Původ a historie:
Tento portugalský kůň je poněkud záhadný. Nepochybně je spřízněn s andalusanem, ale základem chovu byl patrně garrano nebo jiný domácí typ koně. Zevnějšek i chody nakonec výrazně ovlivnilo přikřížení araba. V Portugalsku se chová řadu století a osvědčil se jako velmi ochotný, čilý a inteligentní kůň.
Popis:
V kohoutku měří 153-163 cm a má nápadně dlouhé nohy. Ramenní kost a lopatka jsou velmi strmé, ale tuto anatomickou vadu vyvažují svalnaté,dobře utvářené plece. Hlava je malá, jemná s rovným profilem, malýma ušima a živým výrazem. Čelisti jsou jemné. Vysoko nasazený krk je silný a kratší než u andalusana. Hruď je mělčí, což zesiluje dojem "nohatosti" koně. Hřbet je krátký, bedra silná, záď poněkud skloněná, ale mohutná. Hříva a ohon jsou bohaté a zvlněné, ocas je nízko nasazený. Nohy jsou hladké a suché, chody jsou méně okázalé než u španělských koní, ale vydatné a přesné. Jsou to koně obratní, pohybliví, neobyčejně učenliví, pracovití a ochotní. Cvičí se pro býčí zápasy. Chovají se často v barvě bílé, ale povoleny jsou i jiné barvy, jen strakáči ne. Ani bílé znaky nejsou žádoucí. Lusitano je univerzální jezdecký kůň. I dnes ještě slouží rejoneadorům (portugalským zápasníkům s býky) v aréně. Hodí se však pro vysokou školu, drezuru, osvědčuje se i v zápřeži. Klisny po lusitánském hřebci Rudolfovi se podílely na vzniku starokladrubského bělouše, jednoho z nejreprezentačnějších karosiérů renesanční a barokní Evropy. Pro zápasy s býky prodělávají koně velmi důkladný výcvik, který si nezadá s vojenským drilem.
Lusitano

Kabardinský kůň

25. července 2008 v 16:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Kabardinský kůň je jako plemeno připomínán už v 16. století. V 17. století se stal proslulým nejprve ve státech sousedících s Kavkazem (Rusko), ale později ještě dál, až se stal dokonce nejlepším horským koněm někdejšího SSSR. Tito koně měli pozoruhodnou schopnost překonávat strmé horské průsmyky. Měli také neomylný orientační smysl, díky kterému mohli pokračovat v cestě i potmě nebo za husté horské mlhy. Plemeno je přirozeně houževnaté i odolné a jako mnoho asijských plemen úžasně vytrvalé. Během závodu v roce 1935 a 1936 při cestě kolem Kavkazu urazili kabardinci 3000 km za 37 dní při špatném počasí. Takový výkon nebyl zaznamenán u žádného jiného plemene. Během ruské revoluce v roce 1917 bylo mnoho kabardinských koní ztraceno. Ovšem již v roce 1920 se v hřebčínech Kabardin-Balkar a Karačajevsko-čerkeském začalo pracovat na záchraně a zušlechtění plemene.Následkem toho byl odchován silnější typ,vhodnější pro zemědělství a také pro armádu. Kabardinský kůň byl zušlechtěn a dosáhl větších rozměrů díky mohutnému přílivu krve perských, arabských a turkmenských koní. Kabardinec má silnou stavbu, robustní trup a suché nohy. Chody jsou energické a vysoké. Úhrnem lze říci, že není rychlý, ale má hladký krok a také klus i cval jsou lehké a příjemné. Nejlepší kabardinci pocházejí z hřebčínů Malokaračajevského a Malkina (Rusko).

Islandský pony

25. července 2008 v 15:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Historie a výskyt:
Drsný ostrov Island se stal domovem koní teprve po roce 871 n. l., kdy se tam usadili norští vystěhovalci. Ti přivezli norské poníky a fjordlingy a postupně se na ostrov dostávali i koně ze Skotska, Irska a z ostrova Man. Byli to vesvěs malí koně severského typu. Z jejich směsy vznikl islandský kůň. Od roku 930, kdy byl dovoz cizích koní na ostrov zakázán, se chová v čisté formě. Podle rozměrů je to pony, ale Islanďané ho důsledně označují jako koně a velmi si ho cení v práci i ve sportu.
Popis:
Islandský kůň měří v kohoutku 125 až 135 cm, ale může být i větší. Dosti velká, hrubá hlava má silné žuchvy. Tělo je krátké, zavalité, silné nohy mají krátké holeně a vynikající kopyta. Velmi hluboká hruď měří v obvodu přes 150 cm. Kštice, ocas a hříva jsou bohaté a husté, srst je tvrdá, v zimě huňatá s mimořádně teplou podsadou. Barva je libovolná, původní je šedá a plavá. V poslední době se věnuje větší pozornost výběru barvy, je uznáno 15 typů a kombinací. Asi polovina islandských koní se chová po celý rok volně, v zimě se přikrmují i rybami. Jsou úžasně otužilí a zdatní, mají vynikající orientační smysl, skvělý zrak a jistý pohyb v terénu. Prosluli svým mimochodem, zejména rychlým "toltem", který se uplatňuje na závodech. Islandský kůň je všestranný, vhodný ke každé práci, ale chová se i pro maso. Na jeho schopnostech bylo postaveno celé hospodářství ostrova. Dnes se uplatňuje ve sportu, zejména na dostizích. Proto se věnuje celá pozornost chodům. Hodí se i k drezuře, teréním a turistickým jízdám. Zřídka se vyváží.

Hucul

25. července 2008 v 14:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Historie:
Někteří odborníci řadí hucula k severským plemenům poníků, jiní k tarpanovitým. Je to však zřejmě původní plemeno z východních Karpat a má tedy blízko k lesním tarpanům. Postupně se pak křížil s koňmi z okolních nížin a vzácně i s orientálními plemeny, takže se původní ráz poněkud setřel.
Popis:
Hucul je v průměru 136 cm vysoký (klisna menší), dlouhý 142 cm a obvod holeně kolem 20 cm. Pevně stavěný koník se silnou kostrou má hrubší hlavu s rovným, vzácně klabonosým profilem na krátkém, svalnatém, dost vysoko nasazeném krku. Kohoutek je nižší, hřbet pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a dost bohatý, hříva a kštice jsou husté. Nohy mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité. Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci. Bílé znaky prozrazují cizí vlivy. Je dlouhověký, skromný, velmi odolný a dokonale přizpůsobený drsným horským podmínkám. Na svou velikost je neobyčejně silný, vyniká jistým krokem a obratností v terénu. Kdysi se po celý rok choval na pastvinách a přikrmoval se zřídka. Původně všestranný kůň k jízdě, nosič a soumar, vhodný do lehčího zápřahu a k méně namáhavé polní práci. Později se osvědčil pro potřeby armády a nakonec při přibližování dřeva, pro větší mohutnost se křížil s norikem a fjordským koněm. Dnes se pro tyto účely nevyužívá, hodí se k turistické jízdě, výcviku dětí a k léčebným účelům. Šlechtitelský chov je v Topolčiankách (Slovensko), chová se i v Polsku, Rumunsku a na Ukrajině. U nás jsou chovatelské kluby.

Hannoverský teplokrevník

25. července 2008 v 13:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Historie a výskyt:
Patří k nejstarším teplokrevným plemenům v Německu. Jeho chov vznikl v r. 1735v Celle nedaleko Hannoveru zásluhou hannoverského kurfiřta a druhého anglického krále z hannoverské dynastie, Jiřího II. V Celle se původně chovali slavné isabely, místní koně zušlechtění andalusany a araby, proslulí královští karosiéři. Později je nahradili windsorští bělouši a v Celle se začali užívat hřebci holštýnští, převážně vraníci, meklenburští a angličtí plnokrevníci a nakonec i koně trakénští. Tak vznikl dobrý jezdecký kůň hlavně pro armádu, ale také k lehčím pracím v zemědělství a k tahu. Po druhé světové válce však už o tyto služby nebyl zájem, a tak byl hannoverský kůň dále zušlechtěn anglickou krví. Stal se špičkovým jezdeckým koněm, oceňovaným zvlášť pro ochotu, učenlivost a skokové schopnosti. Uplatnil se v chovech po celé Evropě.
Hannoverský kůň-parkurHannoverská klisna s hříbětem
Popis:
Je to masivní vznosný kůň o výšce 165 až 175 cm. Obvod hrudi měří něco přes dva metry, obvod holeně přes 21 cm a hmotnost přesahuje 600 kg. Je to velmi úhledný kůň, i když je na některých jedincích patrné dědictví po tažných předcích. Hlava je někdy těžší, profil je rovný, oči výrazné, krk dlouhý a elegantní, kohoutek výrazný a hřeb silný. Typická je velmi svalnatá záď s nápadně plochým křížem a dost vysoko nasazeným ocasem. Nohy jsou silné, kostnaté, s dobrými, výraznými klouby. Chody má energické a pružné. Kopyta má pěkně utvářená, spěnky krátké a nízké, pružný hlezení kloub. Vyniká jako drezurní kůň a skokan. Dnes slouží hlavně jako jezdecký kůň, zejména ve skokových soutěžích, ale osvědčuje se dál v lehkém zemědělství a v tahu. Bývají to hlavně hnědáci a ryzáci.

Hafling

25. července 2008 v 12:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Původ a historie:
Základem tohoto plemene byli původní malí alpští koníci z jižního Tyrolska a z oblasti kolem Meranu a Bolzana. V okolí Hafflingenu v Ötzalských Alpách byl za použití orientálních hřebců, získaných v dobách tureckých válek, a noriků či snad i freibergerů vyšlechtěn malý kůň s mimořádným smyslem pro práci ve vysokém terénu. Původní těžcí alpští koně již vyhynuli.
Popis:
Moderní haflingové mají v rodokmenu araba jménem El Bedavi. V kohoutku měří 134 až 142 cm, koně znovu křížení s arabem až 145 cm. Formát je obdélníkový, hřbet dlouhý 137 až 150 cm, obvod hrudi měří měří kolem 172 cm a holení 18 cm. Zbarvení je vždy ryzé nebo izabelové, typická je velmi hustá, bohatá zvlněná hříva a ohon plavé nebo stříbrné barvy. Hlava s velkýma očima a malými ušima sice není klasická, ale je velmi úhledná. Nohy jsou zdravé, korektní, záď silná a kopyta vynikají kvalitou. Chody jsou volné, krok dlouhý, v horském terénu velmi jistý. Nejlepší hřebčíny označují svůj odchov výžehem ve tvaru protěže a s písmenem H uprostřed. Předkové haflinga zdědili vlastnosti horských tarpanů a uchovali si je jako předpoklad pro práci v horách. Chov na pastvinách upevňuje zdraví koně, takže mají vynikající srdce, plíce a skvělou kondici. Původně byli všestranní, sloužili jako soumaři, k jízdě i k lehkému tahu. Uplatňovali se v lesnictví i v armádě. Také císař František Josef I. jezdil v pozdějším věku na haflingské klisně. Dodnes je toto plemeno populární v Rakosku, Německu, ve Švýcarsku a v Itálii. Dováží se i do ČR, ale jeho chov zde se soustřeďuje pouze na malých farmách a rančích.

Fríský kůň

25. července 2008 v 11:00 | Mikalk@→Webmaster |  Plemena
Výskyt a historie:
Patří mezi nejstarší evropská plemena. Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoevropské plemeno, blízké koni armonickému. Pochvalné zprávy nám o něm zanechali již staří Římané; chválili jeho výkonnost. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a 17 století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil na reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivňoval mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.
Popis:
Smolně černý kůň bez bílých odznaků je vysoký nejméně152 cm a dosti těžký. Má dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatě zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravými kopyty. Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. Proto byl frís nepostradatelný při obřadních průvodech, např. při pohřbech. Později sloužil jako klusák. Po první světové válce mu zůstala jen práce v zemědělství a byl málem na vymření. Zachránila ho holandská Královská chovatelská společnost, dnes je opět populární a vyváží se do světa. Je to věestranný tažný kůň, který se dnes uplatňuje i ve sportu. Slouží jako klusák zapřahaný do dvojkolky zvané gig, uplatňuje se v drezuřě i v cirkusu a dobře chodí pod sedlem, ovšem rekreačně.

Odstav hříběte

24. července 2008 v 17:00 | Mikalk@→Webmaster |  Život koně
Odstav
  • hříbata se odstavují mezi 4. - 6. měsícem
  • odstav musí proběhnout pozvolna, aby nebyl velkým stresem pro hříbě, ale ani pro matku. Hříbě na odstav připravujeme postupným oddělováním od matky, kdy klisnu odvádíme např. do výcviku a hříbě ponecháme v boxu, kam mu dáme dostatek potravy. Úplné odstavení by mělo nastat asi po čtyřech týdnech této přípravy. Zhruba po týdnu po odstavu můžeme hříbě pustit do výběhu, ale během této doby by nemělo matku slyšet ani vidět.
  • hříbata umísťujeme skupinově do volných stájí, které se ale nesmějí přeplňovat
  • plnokrevná hříbata nebo i ročci jsou ustájeni buď ve dvouboxech nebo v jednotlivých boxech v řadové stáji.

Krmení hříbat

24. července 2008 v 16:00 | Mikalk@→Webmaster |  Život koně
Asi za čtrnáct dní začne hříbě projevovat zájem o pevnou potravu (tj. seno, oves), ale mléko saje zhruba až do 4 měsíců.
Ve 3 týdnech začínáme hříbě přikrmovat.
Mladým hřebečkům podáváme syrové vejce.
Pastevní porost je hříbě schopno spásat spolu s matkou zhruba od 2. měsíců.

Hříbě do odstavu

24. července 2008 v 15:00 | Mikalk@→Webmaster |  Život koně
Hříbě do odstavu:
Do 2 hodin po narození hříbě vstane a jde se napít mleziva, které potřebuje pro odchod střevní smolky. Mlezivo klisna produkuje 3 - 5 dní po ohřebení a po tomto období se mléko upraví na stálou normu. Během svého růstu hříbě potřebuje dostatek odpočinku. Zhruba od 4. týdnů můžeme učit hříbě zvedat nohy, vyškrabovat kopýtka a mírně na ně klepat, čímž hříbě připravujeme na úpravu kopyt a podkování. Poprvé hříběti ošetříme kopyta po 3 měsících a potom následně každé 2 měsíce. Také ho učíme zvykat si na ohlávku a čištění. V prvních dnech hříbě saje až 30x za den. Po měsíci už asi jen 8x denně a poté se interval prodlužuje na 2 - 2,5 hod. Pokud je klisna v práci, musíme provádět krátké přestávky, aby se hříbě mohlo napít.valitním drceným ovsem (je lépe stravitelný), senem (nejlépe lučním, neboť je nejhodnotnější), podáváme mu rybí tuk na podporu vývoje kostry a můžeme mu dát i vařené lněné semínko a další. Jen kromě okopanin, kterými krmíme až po odstavu. Dále pak přikrmujeme:
  • koncem 2. měsíce
  • 1 kg sena + 1 kg ovsa
  • ve 3 měsících
  • 2 kg sena + 1 kg ovsa
  • mezi 4. - 5. měsícem
  • 3 kg sena + 2 kg ovsa
hříbata se odstavují mezi 4. - 6. měsícem olných stájí, které se ale nesmějí přeplňovat
http://www.ekofarmahighland.cz/images/6m.jpgDo 24 hodin musíme hříbě naočkovat proti tetanu a ochromě.
Je-li pěkné počasí, můžeme čtvrtý nebo pátý den po narození pustit klisnu s hříbětem do výběhu, neboť pohyb na čerstvém vzduchu a sluneční paprsky mají příznivý vliv na látkový metabolismus, vývin kostry a svalstva a na činnost srdce a plic. Také v této době můžeme pomalu začít s ochočováním. Nejlépe je ochočovat ve stáji za přítomnosti klisny, aby hříbě bylo klidné a cítilo se v bezpečí. Navykáme ho na doteky a hlazení člověkem.
Ve stáří třech nebo čtyř měsíců můžeme hříbě učit nastupovat do přepravního boxu. Samozřejmě také ve společnosti klisny.
Máme-li hřebečka, se kterým nepočítáme do chovu a chceme ho vykastrovat, pak je to dobré provést ještě před odstavem. Později je to sice také možné, ale čím starší hřebeček bude, tím bude samozřejmě kastrace obtížnější. Před kastrací musíme povést odčervení.
A stejně jako kastrování, také značení hříbat (což jsou výžehy) provádíme zhruba u půlročních hříbat.
http://kone.blazek.info/img/s_grif1.jpg